operace kučis

sedmistovky

V sobotu večer, když jsme se po tmě nemohli doškrábat na Jedlovou, jsem tomu nevěřil… ale popořádku…
V sobotu v sedm ráno na náměstí z nás konečně spadla nervozita, protože přijel dostavník v podobě (našeho) pana Pokorného, který nás ochotně dopravil k místu nástupu na první vrchol Studený .

Počasí bylo objednaný ale nějak to fouklo šejdrem a ůplně to nevyšlo ale šlo to…mohlo to bejt sakra horší. První vrchol Studený a na něm, přímo tam, kde už dávno měla bejt zpět zrestaurovaná rozhledna, spal ve spacáku v záhrabu Suchič (říkal Sitič ať ho píšu s měkkým). Vyskočil, sbalil se, pak už jenom projev Michala a šlo se dál…

Michal Kosina

Putování k dalšímu kopci bylo nekonečný, přes Mlýny a Kytlice, kde nám Alenka zakázala jít do hospody (asi udělala dobře) to bylo 4,5hodiny pochodu se dvěma zastávkama.

Kudlis

První byl vodopád, vlastně na půl ledopád a pak zastávka na sváču na koupáku v Kytlicích…

Alenka

Malý Buk…kolmo nahoru-kolmo dolů. Klíč, krásný setkání pár metrů pod vrcholem s první skupinou, která neměla dýchací potíže…přípitek…lehká gratulace k dosavadnímu výkonu a pokračujeme…Na Klíči se nám dokonce podařilo složit báseň do vrcholový knihy. Pod Velkým Bukem proběhlo neplánovaný setkání s naším duchovním otcem Pavlem Brabcem, který testoval snowbike od Jéni Kopky.

Brábis jezdí pořád...

Velký Buk…kolmo nahoru-kolmo dolů, jinak to fakt nešlo. Ovšem doplazit se na Jedlovou pro další skalp a hlavně do hospody , potažmo do postele, bylo nekonečný… Jedlová 19.20hod

...cestou necestou...

Z důvodu nedodržení večerky nám byla za trest personálem posunuta snídaně až na osmou hodinu z původně plánovaný sedmý…
Do druhého dne nastupujeme trochu dýl a šestý vrchol zdoláváme až v 10.43hod…Bouřný.
Pěnkavčí Vrch…ze Šébru po modrý hřebenovku s odbočkou na vrchol. Pěnkavák je hodně krásnej kopec a jeho 792mnm tam vytvořilo kouzelnou ledovou říši. Takže Alenka jen volala „ Ráďo vyfoť to…“ Další plánovaný kopec byl Weberberg 13.07hod…jediný místo, kde bylo těsně nad mrakama vidět sluníčko. Putování pokračovalo německýma urolbovanýma cestama na Luž . To nám ale už fakt začaly docházet síly…ve 14.13 jme pokořili nevyšší horu Lužických hor…Luž!

Sitič a Kudlis

Zatáčka nezatáčka jsme se kouleli rovnou do opět otevřený Chaty Luž (Myslivny). Jídlo,pití a jak to ze začátku nevypadalo…nakonec jsme si pochutnali, zaplatili a čekal nás poslední, hodně náročnej pochod po hranicích na Hvozd. Dali jsme to! Po třech hodinách šlapání a kecání to máme za sebou!!! A nebylo to tak strašný a příště bude třeba fakt svítit sluníčko…

...ještě jeden...